Jak mě Paroubek nazval „politickým metrosexuálem“

Už dlouho mě v oboru novinových polemik nepotěšil nikdo tak jako Jiří Paroubek. V jím psaném (či přinejmenším jím podepsaném) článku mě přiřadil ke skupině do té doby neznámé, ke skupině "politických metrosexuálů". Aby toho nebylo málo, jsem podle něj také "maloměšťácky in". Termín pana Paroubka byl věru vynalézavý. Jednak jsem poznal nový politologicky-sociologický termín, jednak mě od rána chodily esemesky typu "dmeš se pýchou, co" či "konečně trefná přezdívka". Jak vznikl článek, který šéfa ČSSD tolik rozlítil? Nebyl to totiž žádný politický žold, o kterém pan Paroubek tak rád hovoří. Nápad přišel náhle, v tramvaji.

Vskutku to byla pražská tramvaj číslo 9, kterou jsem se před týdnem, minulé úterý odpoledne vracel do redakce. Pršelo a já věděl, že ten den mám psát sloupek „Očima“ na názorových stránkách MF DNES: píšu ho pravidelně jednou za čtrnáct dní, to úterý na mě vyšla řada mimořádně, neboť jsem svůj termín týden předtím z důvodů jiných pracovních povinností vynechal. Původně jsem chtěl psát o tom, jak to asi vypadá, když policie vyšetřuje náhlé a podezřelé zbohatnutí expremiéra Grosse, z něhož patrně vzešel i jeho byteček na Floridě. (více zde a zde) Jenže už od rána mne zlobil sice příbuzný, přece však jiný příběh.

Poslanec ČSSD Vítězslav Jandák přišel se svou definicí hnusu. Hnus jsou pro něj doslova „krokodýli, smrad, důchodci“. Připomínám, že jde o poslance téže strany, která vystupuje, jako že hájí důchodce ve dne v noci, v zimě v létě, na souši, na moři i ve vzduchu. (o Jandákových výrocích více zde )

V hlavě se mi vracelo: to je přece pokrytectví – nadávat ODS, že ožebračuje důchodce, a pak říci víceméně, že důchodci jsou smrad.

 

Pokrytectví

V tramvaji ono rozčilení vybublalo (nevím tedy, proč to bylo právě v tramvaji). K tomu jsem si pamatoval jiný příklad vnější a skutečné tváře sociálních demokratů, příklad pokrytectví velice podobného tomu Jandákovu.

Tímto pokrytectvím je situace, kdy pan Paroubek se svou chotí navštěvuje pětihvězdičkové hotely, ale ve Sněmovně si hraje na člověka z lidu a láteří na rozmařilost pravicových poslanců navštěvujících pětihvězdičkové hotely.

Považte, kde všude pan Paroubek byl: pětihvězdičkový hotel Esplanade v Mariánských Lázních, prima svatba Paroubkových. Pětihvězdičkový hotel ve Vídni. Pětihvězdičkový hotel v Sýrii (jeho choť Petra si však na svém blogu stěžovala, že to byl jen evropský průměr).

Není pak neuvěřitelné, když Paroubek nadává ve Sněmovně návštěvníkům pětihvězdičkových hotelů?

Jeho řeč k vládnímu táboru dle stenozáznamu. „Svět, to nejsou jenom krásné restaurace v pětihvězdičkových hotelích (veselost v sále), tam, co jste zřejmě zvyklí chodit vy, ale to je také život, který vy vůbec neznáte, vůbec o něm nic nevíte a jenom jste dneska touto debatou bohužel ukázali, jak kašlete na lidi. Tohle, co tady slyšíme, je jenom ukázka toho, a já musím říci, že si děláte legraci nejen z nás, od toho jsme tady koneckonců placeni (veselost v sále), ale především z našich lidí, z občanů.“

Mimochodem – k tomuto pokrytectví se předseda sociální demokracie ve své první reakci konkrétně nevyjádřil, snad jen paušálně řekl, že jde o „nesmysl“. Široce zato polemizoval s mou údajnou myšlenkou, že sociální demokraté mají být chudí.

Jenže omyl, já jsem uvedl „předseda sociální demokracie nemusí třít bídu s nouzí; chudoba není automatická výhoda a nepíše se rok 1908, ale 2008“. (Viz můj text zde).

Ať je předseda sociální demokracie klidně multimilionář, je mi to jedno, ale ať potom nenadává jiným za to, že jsou multimilionáři. Ať poživačný člověk nenadává jiným za to, že jsou poživační. V takovém případě, nemohu si pomoci, není takový člověk či politik důvěryhodný.

 

Chyba

Přišel jsem tedy do redakce, sedl jsem si a napsal to. Trochu se mi zdálo, že jsem se rozjel dost daleko, ale kolegové ten text shledali v pořádku.

Následující den, ve středu, přišlo dost reakcí, někteří voliči ČSSD mě obvinili, že jsem je en bloc nazval křupany (nic takového jsem opět neudělal, stačí si znovu přečíst onen text).

Někdy kolem sedmé hodiny večer u mě najednou přistál e-mail z Lidového domu s reakcí předsedy Paroubka. Text jsem si přečetl a byl jsem nadšen: „politickým metrosexuálem“ mě ještě nikdo nenazval (samozřejmě ani já nevím, co ten termín znamená, ale stačí, že zní krásně). Odepsal jsem, že to určitě otiskneme, ale nejspíše až do sobotníku, neboť nemáme místo. Šéfredaktor však rozhodl jinak a řekl mi, že zařídí okamžité otištění.

Proč popisuji závěr této akce?

Protože jsme v té rychlosti udělali chybu. Sice jsem přímo neřídil otištění článku, ale je fakt, že jsem nijak neprotestoval proti nápadu přiřadit k textu fotografii Paroubka s Grossem držící se za opasky a popisek, který je sice citátem, přece jen však z kontextu vytrženým.

Pod oběma pány držícími se za opasky (viz obrázek) totiž stojí: „Nemusíme být chudí. Můžeme žít vlastní životy úspěšných manažerů, majitelů nemovitostí…" 

Nad popiskem jsem se uchechtnul  - pravda až druhý den odpoledne mi došlo, že to byla (sice spíše nevinná, ale přeci jen) manipulace.

Šéfredaktorovi to došlo o něco dříve (ne nadarmo je také mým nadřízeným :-) ) – v jeho hodnocení rozeslaném všem členům redakce sám napsal: „Se zalomením fotky a popisku do Paroubkova článku o „metrosexuálu Musilovi“ jsem to, myslím, trochu přehnal. To se zkrátka nemá, karikovat polemiku fotografií.“

Pokud vím, něco podobného napsal i samotnému Paroubkovi.

Rád bych řekl, že to určitě není jediná chyba, která se v novinách stává – a to i v souvislosti s panem Paroubkem. Určitě o něm či třeba o jeho paní občas napíšeme něco, co se nedá považovat zrovna za vzor dokonalosti.

Jen by mě zajímalo, zda se pan Paroubek přizná ke své chybě, že nedělá dobře, když coby návštěvník pětihvězdičkových hotelů vytýká vládním poslancům, že znají svět jen z pětihvězdičkových hotelů. A vůbec bych rád věděl, jak často se pan Paroubek přiznává k chybám. Tedy pokud se vůbec přiznává.

Michal Musil zástupce šéfredaktora MF DNES

PS. Když už jsme u těch chyb pana Paroubka - v článku, který vyšel v dnešní, tedy středeční tištěné MF DNES (najdete ho na straně A9 a zde nebo zde), šéf ČSSD tvrdí, že MF DNES o sobě "ráda mluví jako o českém Guardianu". Upřímně nevím, kde na to přišel, já to nikdy neříkal - moji kolegové, pokud je mi známo, také ne: a důvodem není jen to, že názorová orientace britského the Guardian je vcelku striktně levicová. Pro jistotu jsem spojení "Guardian a MF DNES" googloval a také jsem na nic nenarazil.

Když jsem tedy panu Paroubkovi přes jeho úředníka vzkázal, že je to nesmysl a ať tuto větu ze svého textu vyhodí, dostalo se mi zpět, že pan předseda na své verzi trvá. Když trvá, tak trvá. Na základě téže logiky bych mohl já trvat na tom, že Paroubek mluví o the Guardian jen proto, že žádný jiný britský deník nezná... Já to ovšem říkat nebudu, neboť k tomu nemám žádný důkaz.

Chronologický přehled článků Jiří Paroubek v. autoři MF DNES

Pavel Páral: Neodolatelný půvab Jiřího Paroubka, pondělí 14. dubna

Michal Musil: Pokrytecká ČSSD čili strana křupanské aristokracie, středa 16. dubna

Jiří Paroubek poprvé: ČSSD není stranou neúspěšných, čtvrtek 17. dubna

Karel Steigerwald: Politika se popsat nedá, pátek 18. dubna

Jan Hanzlík: Dvojí život Petry Paroubkové, aneb jak má žít první dáma ČSSD?, sobota 19. dubna

Jiří Paroubek podruhé: Nechte maličkých přijíti ke mně (pdf), středa 23. dubna

Jiří Paroubek podruhé: Nechte maličkých přijíti ke mně (na idnes.cz), středa 23. dubna