"Tak todle je hustý". Přečtěte si reportáž zoufalého novináře

10. 06. 2008 10:33:34
Smál jsem nahlas: můj smích, už dost tak bizarní, musel působit na kolegy sedící přede mnou ještě daleko bizarněji, neboť netušili, proč ten chechot. Hrál jsem právě roli vyučujícího při kurzu pro novináře MF DNES a iDNES.cz. V jeho rámci se píší různé texty naslepo (nejdou do novin, ani na online), na nich se probírají různé chyby a postupy. Jeden odevzdaný text mě ale téměř zničil: už dlouho jsem se nad žádným článkem tak nepobavil. "Tak todle je hustý," zněla moje první poznámka v textu.

On "hustý" byl vlastně i úkol.

Poslal jsem kolegy novináře, z různých regionů a z online, do ulic v okolí pražské redakce MF DNES a iDNES.cz na Smíchově. Do tří hodin mi měli přinést krátkou reportáž, story - a samozřejmě si nesměli vymýšlet.

Text kolegy Aleše Dostála ze sportovní redakce iDNES.cz jsem četl jako jeden z posledních.

(...)

Jakýkoli další komentář by byl zbytečný, přečtete si tu krátkou reportáž sami. Je to, řekl bych, text zoufalého novináře, který se snaží splnit úkol.

Jak jsem psal smíchovskou reportáž

Praží slunce, trochu se potím a v kapse svírám propisku a kus papírů. Kolem mě jezdí tramvaje a chodí davy lidí. Stojím uprostřed velkoměsta se zrádným úkolem. Napsat reportáž ze smíchovských ulic.

Rozhlížím se a spatřím muže, který do spěchajícího davu nezapadá. Stojí nehybně na samém konci tramvajového ostrůvku. Je vysoký, postarší, má už míň vlasů, ale vypadá ve formě. Na sobě bílé kraťasy a bílou košili. Se zájmem, precizně a pomalu nastavuje objektiv fotoaparátu na protější budovu.

Fotograf, napadá mě. To bude slušná reportáž. Přes svojí přirozenou nesmělost se přikradu a říkám: Dobrý den, můžu se Vás na něco zeptat?

"I don ́t speak Czech, I ́m sorry", odpovídá. Sakra. Turista.

Vydávám se do míst, kde často postává prodejce Nového prostoru. To také není špatný námět, utěšuji se. Na jeho místě je však prázdno.

Pečlivě prohledám okolní pasáž ale mám smůlu.

Na chvíli přestanu dávat pozor a vbíhám do pasti. "Dobrý den", říká mladá slečna v pruhovaném tričku s umělým úsměvem.

Dobrý den odpovídám já a tuším co bude následovat. "Osmnáct Vám bylo?", pokračuje bezelstně. "To je možná i vidět", říkám já, nijak nezdvořile, ale trochu se zastydím.

"A mobil máte" ? ptá se dál strojově. Ano, říkám. "Firemní nebo soukromý"? Tuším záchranu a zalžu - firemní. Vyhrál jsem. Na firemní paušály se její nabídka nevztahuje.

Posadím se před Albertem na chodník a chvíli pozoruji pouliční ruch. Vedle mě sedí blondýna ve slunečních brýlích, o něco starší než já. V ruce knihu Spolčení hlupců, kterou jsem četl. Tohle bych normálně neudělal. Snad jen kdyby to bylo opravdu neodolatelné.

Představím se a ptám se jak se jí líbí knížka. Jmenuje se Andrea."Trochu se stím peru, čtu to na doporučení známých".

Ptám se proč se s tím pere.

Podle některých jejích kamarádů je to nejlepší kniha, co četli. Ona ten dojem nemá, ale nasměje se u toho dost. Přiznávám jí, že jsem tak trochu v kůži Ignáce (kuriózní hlavní postava knihy) a běžím dál.

Přemýšlím, zda zkusit ty dva bezdomovce, co na mě zvědavě hledí, ale neudělám to.

Projdu kolem pivního baru Fantomas a zkusmo zapadnu do jedné herny. Všude kolem jsou obrazovky s tenisem a výherní automaty.

Sednu si k ruletě a předstírám zájem o hru. Padla červená devítka. Chlapík středního věku , oblečený do starých modrých kraťasů a modrobílé košile bouchne do displeje a nahlas pronese: Nechytám vůbec nic vole. Další kolo. Červená čtrnáctka. "Vole, ty vole, ty vole, nedaří se " láteří muž. Konec sázek, hlásí automat.

Konec hry - pomyslím si já, s úlevou vyběhnu ven a mířím odevzdat svůj úkol.

Pro informaci, okamžitě po přečtení textu jsem si zapsal toto:

Tak todle je hustý... :-))))

Ale uznávám, že to vlastně používá všechny prvky, o kterých jsme hovořili.

A pozor, dobrý příklad – ta první osoba tady není samoúčelná.

Je to trochu literatura, ale správná.

V každém případě: Aleši díky.

Michal Musil, zástupce šéfredaktora MF DNES

Autor: Redakční blog | úterý 10.6.2008 10:33 | karma článku: 19.91 | přečteno: 5190x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Média

Jaroslav Herda

Psala o strachu voličů Zemana ve svém blogu jinak, než jak napsaly Parlamentní listy.

Pedagožka, spisovatelka, blogerka a mluvčí Společnosti učitelů českého jazyka paní Veronika Valíková Šubová oslovila kováře - redakci Parlamentních listů.

28.3.2024 v 7:22 | Karma článku: 16.68 | Přečteno: 609 |

Martin Faltýn

Trochu se nám ty (dez)informace rozmáchly

Zažil jsem poměrně drzý článek, navážející se do jistých aktivit. Cožpak, to navážení by bylo v pořádku. Horší bylo, že autor neochvějně odkazoval na důkazní fakta. Což byla ovšem speciálně z jeho strany dezinformace, jako hrom!

18.3.2024 v 9:09 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 3853 | Diskuse

Jan Pavelec

ČT je hlásnou troubou pětikoalice

Je to zjevné ze způsobu vedení TV debat, z otázek, kterou jsou kladeny, z odpovědí, které jsou souhlasně rozvíjeny nebo naopak nesouhlasně ostrakizovány, a hlavně z témat, která jsou nastolována nebo naopak zcela ignorována.

9.3.2024 v 9:35 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 369 |

Jaroslav Herda

Do politiky často vstupují pohádky, někdy i drogy.

Když děti politiků experimentují s drogami, mohou nastat nečekané situace, však v tomto případě, v samém závěru příběhu, je droga jako příčina nedorozumění nakonec vyloučena. I nedorozumění.

4.3.2024 v 23:45 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 226 | Diskuse

Jiří Turner

Prima zprávy

Pamatuji, jak za bolševika byla média přehlídkou vítězství, úspěchů, pozitiv a jistot. Dnes jsou to katastrofy, neúspěchy, hrozby, varování, katastrofální vyhlídky a prognózy vyvolávající strach, nejistotu, zklamání a skepsi.

4.3.2024 v 14:27 | Karma článku: 30.53 | Přečteno: 796 | Diskuse
Počet článků 137 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6145
Redakční blog MF DNES Své dotazy nám můžete posílat na blogmfdnes@idnes.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...