Co vím o vražedkyni, která se stala lékařkou

Patricie Odleváková má na rukou krev. Je to právě pět let, co na vysokoškolských kolejích v Brně ubodala kuchyňským nožem svou spolubydlící a kamarádku Danielu Taslerovou. Vlastně mě ani moc nepřekvapilo, že se právě stala lékařkou. Soud totiž uznal, že vraždila v nepříčetnosti a osvobodil ji. Teď udělala poslední státnici z interny a od nynějška bude životy zachraňovat.

Patricie Odleváková. Zabila - a stala se lékarkou.MAFA - Otto Ballon Mierny Na lékařské fakultě mi řekli, že se Odleváková rozhodla nejít k promoci. Diplom v tichosti převezme na studijním oddělení. Proslýchá se, že má namířeno někam na severní Moravu do oční ordinace.

Vsadila bych se, že změní své image a časem taky jméno. Možná si nechá ostříhat a přebarit vlasy a nikým nepoznaná vstoupí do praxe. Možná se uchytí někde v cizině, kde její obličej nezná už vůbec nikdo.

„Ta holka je drzá jako deset čertů, ale taky chytrá," řekla mi nedávno jedna vysokoškolská kantorka, která Odlévákovou zkoušela i u státnic. Nadprůměrné IQ ve spojení s deficitem morálky bývá smrtící kombinací.

Ale je Odleváková opravdu tak cynická bestie? V určitých chvílích bych na to vzala jed. Mnohokrát jsem mluvila se zdrcenými rodiči Daniely, která studovala brněnskou fakultu sportovních studií. Milí sympatičtí lidé. Taková byla podle spolužáků i jejich jediná dcera.

Patricie naopak přízeň okolí nevzbuzuje. Pár lidí mi nad její fotkou v novinách dokonce řeklo, že má vysloveně vizáž vražedkyně. I na soudních líčeních vystupovala jako tvrdá a nelítostná bytost, kterou událost nijak zvlášť nezasáhla.

"Ta mrcha jde přes mrtvoly," šuškalo se v zadních řadách jednací síně, zatímco vpředu pravidelně sedávali s kamennými tvářemi rodiče oné „mrchy".

Známí obou dívek mi barvitě popisovali, jak uzavřená ctižádostivá medička na oblíbenou Danielu žárlila. Co si ty dvě řekly před vzájemnou bitkou na kolejích 29. května roku 2003 a jak se to odehrálo už nikdo nikdy nezjistí. Znalci se shodli, že Patricie vraždila pod vlivem toxické psychózy, kterou vyvolal lék tramadol ve spojení s alkoholem.
Soud neposlal dívku do vězení ani za opilství, protože se neprokázalo, jak se silný lék ve sklenici s vodkou ocitl. (Odléváková tvrdila, že jí ho tam musela dát kamarádka).

Do redakce nám chodily rozhořčené dopisy. Cožpak může ten, kdo zabil, jednou léčit lidi? Dvanáct havířovských matek (obě děvčata pocházejí z Ostravska) poslalo médiím petici, v níž se pozastavují nad nepotrestaným činem. Lidé na představitele lékařské fakulty tlačili, ať dívku vyloučí, studijní řád univerzity to ale neumožnil.

Odleváková svým suverénním chováním okolí štve a provokuje. Může to být ovšem i ochranná slupka. Navíc oprostím-li se od emocí, musím připustit, že všechno se opravdu mohlo odehrát tak, jak popisuje. Že vraždila v záchvatu šílenství a skoro nic si z toho nepamatuje. Může být opravdu nevinná.

Ať tak či tak, před minulostí uteče stěží. Událost osudově poznamenala ji i celou její rodinu. Řekla bych, že má-li Odleváková svědomí, nemá a asi ani nebude mít lehký život. Přestože neskončila za mřížemi.

Ivana Karásková, redaktorka MF DNES, Brno